Aspiruje desková tektonika na titul 'Pseudověda století'?

29. 01. 2018 20:17:00
Když se řekne placatá či plochá Země, většina z nás si vybaví překonaný středověký názor, který dnes již zastává spíše skupina recesistů. Když se však vysloví pojem desková tektonika, vybavíme si názor vědecký a správný.

Když se řekne placatá či plochá Země, většina z nás si vybaví překonaný středověký názor, který dnes již zastává spíše skupina recesistů. Když se však vysloví pojem desková tektonika, vybavíme si naopak názor vědecký a správný, který má výborně korelovat s naší domovskou planetou Zemí. Z jedné desky se tedy stalo desek hned několik a ty jsme se rozhodli dát do pohybu na kouli. Avšak víme, že deska koulí není. A tedy již pojem deska na sférickém tělese zavání ještě výraznějším geometrickým lapsem, nežli středověké vnímání Země coby placky, čímž ale překonaný názor o placatosti Země nijak neobhajuji.

Na konci 19. století (Mantovani), ve století 20. (např. Hilgenberg či Carey) a i výjimečně ve 21. (např. Scalera či asi jako jediný český geolog Rajlich) padá a je diskutován nesmírně zajímavý názor, že se Země rozpíná. Asi všichni víme, že Afriku lze zpětně spojit s Amerikami, zapadají do sebe jako puzzle. Toho si lidé všimli již na konci 16. století a v průběhu dalších staletí se tento názor stále rozebíral a opakoval. Slavný Wegener si toho všiml také a navrhoval, že tedy kontinenty musejí nějak plout. Jelikož se v tehdejších počátcích 20. století plavil po mořích, byl patrně také zvyklý přesunovat předměty po ploché mapě. A když viděl, že do sebe kontinenty pasují, přiblížil je k sobě jako hrací kameny či lodě. Postupně tak vznikl názor, že všechny kontinenty kdysi byly u sebe. A tvořily jeden prakontinent Pangea, který musel být celý obklopen obrovským oceánem.

V roce 1933 přišel s velmi odvážným názorem již zmíněný Hilgenberg, který navrhl, že by Pangea mohla být utvořena rovněž zmenšením Země, tj. že by pokrývala celý zemský povrch. Ani Wegener ani Hilgenberg ještě přesně nevěděli, jak vypadá oceánské dno, jaký je jeho reliéf a jaké je jeho stáří. Tyto znalosti přišly až v 60. letech 20. století. Z naprosto nepochopitelného důvodu byl tehdy zatracen názor o expandování Země, který zastával hlavně výborný australský geolog Carey. A nadvlády se tak chytl názor o pohybujících se plackách - tj. desková tektonika.

Velice paradoxní byly argumenty pro deskovou tektoniku, které byly a jsou zcela validní, jak si ukážeme i validnější, pro myšlenku měnícího se zemského poloměru. Například byl vysloven názor, že deskovou tektoniku dokládá tzv. magnetické páskování oceánského dna, které nám však pouze ukázalo, že oceánská litosféra je postupně tvořena na hřbetech, jak se od sebe kontinentální bloky pozvolna oddalují. Zároveň byl vysloven názor, že byla objevena tzv. subdukce, kdy má probíhat gravitačně iniciovaný tok materiálu desky šikmým směrem do hustších hmot pláště. Tímto způsobem se má materiál oceánské litosféry (až 100 km mocné tuhé těleso) neustále recyklovat a na hřbetech zase obnovovat. Subdukce samozřejmě objevena nebyla a nikdo ji dosud žádným způsobem neprokázal. Jediné, co víme, je, že oceánská litosféra je velice mladá (max. asi 180 milionů let, drobné enklávy ve Středozemním moři asi 300 milionů let) v porovnání s kontinentálními bloky (i přes 4 miliardy let).

Těžko říci, proč názor, že Země expanduje, upadl spíše do zapomnění a počaly se provádět doslova psí kusy v duchu deskové tektoniky. Již při pohledu na mapu výše je zřejmé, že kontinentální bloky jde výborně spojit dohromady tak, že zemský poloměr zmenšíme. Vlastně o sblížení kontinentálních bloků nemá pochyby ani desková tektonika, jen ignoruje Pacifik. Avšak i Pacifik jde výborně spojit dohromady. Stačí následovat lineace v okolí symetrického hřbetu mezi Antarktidou a východním okrajem Zélandie. Zélandie se takto s Antarktidou spojí a následně severní okraj Zélandie přesně padne na západní okraj Jižní Ameriky, okraje dokonce výborně tvarově sedí (viz. obrázek níže). Lze jen dodat, že ono spojení Pacifiku proběhne před asi 180 miliony lety, což je zrovna doba, kdy uzavřeme Atlantik a je to také nejvyšší stáří oceánské litosféry na Zemi. Jsme tedy kompletní a Země se nám zmenšila.

Kdo by měl zájem si trochu pohrát s glóbem nejlepších map oceánského dna na světě, doporučuji odkaz:

https://www.theguardian.com/technology/ng-interactive/2014/oct/03/the-most-detailed-map-of-the-ocean-floor-ever-seen

O důvodech, proč k rozpínání dochází, jak jej lze měřit a zdali je to dnes vůbec pořádně možné, rád podiskutuji pod článkem.

Nadpis tohoto textu je možná příliš rázný, nicméně nestává se často, aby byl hodnotný názor ve vědě zcela potlačen názorem, který dává nejen menší smysl, ale rovněž postrádá logiku. Je nesmírně překvapující, že náš vlastní malý kulatý svět nám dělá takové problémy. A vůbec nám nevadí přijímat nauku o deskách. Někdy jsou totiž věci tak jednoduché a prosté, že je zkrátka přehlédneme. Inu věda je plná omylů a desková tektonika aspiruje velmi silně na jeden z největších v našich dějinách vůbec.

Jak kdysi prohlásil dnes již zesnulý geolog Carey v reakci na bezútěšnou situaci nastupující hegemonie deskové tektoniky:

If 50 million believe in a fallacy, it is still a fallacy.

Samuel Warren Carey (1911-2002)

Autor: Jan Mestan | pondělí 29.1.2018 20:17 | karma článku: 35.13 | přečteno: 2229x

Další články blogera

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jan Mestan

Jak složit kontinentální slupku Země zpět dohromady jejím zmenšením?

Poslední dobou se zkouším potýkat s obecným problémem, jak co nejlépe vyřešit složení kontinentální slupky v EE theory při zmenšení Země. Zkusím vstupně popsat dílčí kroky problému.

5.2.2019 v 22:18 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jan Mestan

Elizabeth Tasker: Autorka termínu 'chthonian theory'

Ačkoliv termín 'chtonijská planeta' spatřil světlo světa již v roce 2003, termín 'chtonijská teorie', který směřuje k robustnějšímu zpracování pojmu či jeho zobecnění, použila v jedné kapitole své knihy vědkyně Elizabeth Tasker.

3.2.2019 v 22:08 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 423 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 271 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 217 | Diskuse

Julius Maksa

Jak nejlépe zabránit na dálnici jízdě v protisměru?

V pátek se staly dvě dopravní nehody na českých dálnicích, způsobené řidiči jedoucími v protisměru. Pomůže umístění nové dopravní značky? Neexistuje lepší značení, které by nebylo možné přehlédnout? Jedno řešení bych měl.

16.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 3213 | Diskuse

Dana Tenzler

Planckova hvězda - teoretický pohled do černé díry

Co se stane s hmotou, která spadla do tzv. černé díry? Od určitého bodu její dráhy její osud už nemůžeme pozorovat. Věda má naštěstí ještě jiné možnosti, jak vysvětlit procesy, které nejsou vidět. (délka blogu 15 min.)

14.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 1043 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 18.00 Průměrná čtenost 620

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

 

Najdete na iDNES.cz