Subdukce aneb vyrobíme 'subdukční zónu' bez 'zasouvání desek'?

31. 01. 2018 23:39:05
Ve vědách o Zemi vznikl poměrně zajímavý koncept zvaný subdukce. Cituji z Wikipedie: 'Subdukce je označení z deskové tektoniky pro jev, kdy se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou.'

Když se geologové v minulém století dozvěděli, že je oceánská kůra velmi mladá (max. asi 180 milionů let), museli nějak vymyslet, čím to může být. Dnes asi nejrozšířenější názor je, že když je Země jako těleso o tolik moc starší (přes 4 miliardy let), je třeba oceánskou kůru kdesi vytvářet a kdesi zase zanořovat. Vymyslel se tedy pojem subdukce a subdukční zóna. Otázka však zní: 'Skutečně subdukce existuje? Nemohou být náhodou ony subdukční zóny pouze zóny solidifikovaného bazaltického materiálu z hloubky na rozhraní oceánské a kontinentální litosféry?

Pro začátek by bylo dobré si nejprve ukázat, jak taková domnělá subdukční zóna vlastně vypadá. V zásadě jedinou možností je si zónu zobrazit metodou tzv. seismické tomografie, kdy se užívá skutečnosti, že seismické vlny procházejí různými materiály s různými hustotami různě rychle.

Bazaltický materiál (modře) má klesat do hloubky díky gravitaci. Každý kdo někdy vhodil kámen do rybníka, tak ví, jak vypadá gravitačně iniciovaný pohyb. Kámen padal směrem kolmo k povrchu rybníka. To je první skutečnost, která pozorného čtenáře musí uhodit do oka. Gravitačně iniciovaný tok bazaltického materiálu na obrázku probíhá šikmo a ne kolmo k povrchu. To je první velice podivná věc. Zároveň ještě pozornější čtenář uvidí, že onen materiál přiléhá ke kontinentálnímu bloku velice striktně, takřka jej obtéká. Nejen tedy, že materiál neteče kolmo, ale dokonce si vybírá takovou cestu, která je nejhorší možná. Tedy takovou, kdy se musí vypořádávat s odporem vyvolaným třením o kontinentální blok. To je druhá velice podivná věc. Rovněž bychom se vůbec mohli zeptat, proč se najednou materiál rozhodl klesnout tak hluboko do mnohem hustších prostor pouhým volným pádem. Není běžné, aby například ledová kra náhle počala klesat do hlubin. To je třetí velice podivná věc.

Rovněž si můžeme uvést, že subdukce nikterak změřena nebyla. Subdukce byla odvozena zejména z těchto skutečností:

  1. Jak bylo již zmíněno, oceánská kůra je mladá, je třeba ji nějak recyklovat.
  2. Na Zemi dochází k měřeným horizontálním pohybům, nechť toto považujeme za důkaz vsunování materiálu do hloubky.
  3. Oceánská kůra na okrajích kontinentů občas vykazuje oblý tvar, tudíž se přece bude sunout někam dolů.
  4. Při tomografii se objevila tuhá souvislá bazaltická krusta (viz. obrázek výše).
  5. V oblasti registrujeme častá zemětřesení (tzv. Wadati-Benioffovy zóny), nechť toto považujeme za důkaz, že se v místě tře subdukující deska.

Pojďme si tyto body krátce rozebrat.

Bod číslo 1 - stáří

K tomu jde jen dodat: A což že bychom Zemi zmenšili?

viz. článek https://mestan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=646750

Bod číslo 2 - horizontální pohyby

Ano, ty jsou měřeny. Což kdyby souvisely s bodem číslo 1?

Bod číslo 3 - oblý tvar

Ano, když je určitý materiál více plastický a druhý na něm jakoby trochu 'plave', vytvoří se určité prohnutí. Zkuste položit kámen na tuhnoucí sádru.

Bod číslo 4 - výsledek tomografie

Tomografie nám ukázala, kde existuje bazaltická krusta podle PT podmínek, nic víc, nic méně.

Bod číslo 5 - zemětřesení

Není se čemu divit, dvě zóny odlišných reologií se třou jedna o druhou. Občas to tedy mezi nimi trošku škobrtne a Země se lehce zatřese.

Kde je důkaz pro subdukci? Není. Pokud máme zásadní problémy s definováním subdukce a s jejím recentním důkazem, bylo by pak i pošetilé ji hledat ve variabilní mozaice kontinentální kůry.

Avšak jak tedy vysvětlit onu krustu ztuhlého bazaltu v hloubce? Zkusme jednoduchý experiment. Vezměme nějaký materiál, který zvládneme roztavit a nechme ho tuhnout (například parafín). Ponořme do něj model kontinentálního bloku. Po čase začne lázeň na povrchu tuhnout. Když náš blok z lázně vytáhneme, zjistíme, že se nám materiál vysrážel rovněž na něm.

Experiment můžete zhlédnout zde:

https://www.youtube.com/watch?v=KxKThYWc73Q

Experiment ukázal, že chladnutí parafínu vedlo k vytvoření tuhé krusty, která kopírovala povrch na styku s atmosférou a povrch kontinentálního bloku. Důvodem pro pozorovaný fenomén je, že se dřevěný blok stal chladnějším nežli vnitřní části parafínové lázně. Tudíž mohl parafín utuhnout. Nejrychlejší solidifikace parafínu byla na skleněných stěnách nádoby. Kdyby byl blok z jiného materiálu jako například skla či granitu, pozorovali bychom ještě mocnější vrstvu utuhlého parafínu.

První experimentální výsledky ukazují celkem dobré důvody pro zamyšlení se nad 'subdukčními zónami' v úplně jiném světle. Naznačená cesta je možná mnohem prostší a elegantnější, nežli sunutí 100 km mocné tuhé krusty gravitací šikmo do hustších plášťových hmot.

Autor: Jan Mestan | středa 31.1.2018 23:39 | karma článku: 18.10 | přečteno: 673x

Další články blogera

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jan Mestan

Jak složit kontinentální slupku Země zpět dohromady jejím zmenšením?

Poslední dobou se zkouším potýkat s obecným problémem, jak co nejlépe vyřešit složení kontinentální slupky v EE theory při zmenšení Země. Zkusím vstupně popsat dílčí kroky problému.

5.2.2019 v 22:18 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jan Mestan

Elizabeth Tasker: Autorka termínu 'chthonian theory'

Ačkoliv termín 'chtonijská planeta' spatřil světlo světa již v roce 2003, termín 'chtonijská teorie', který směřuje k robustnějšímu zpracování pojmu či jeho zobecnění, použila v jedné kapitole své knihy vědkyně Elizabeth Tasker.

3.2.2019 v 22:08 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 423 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 271 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 215 | Diskuse

Julius Maksa

Jak nejlépe zabránit na dálnici jízdě v protisměru?

V pátek se staly dvě dopravní nehody na českých dálnicích, způsobené řidiči jedoucími v protisměru. Pomůže umístění nové dopravní značky? Neexistuje lepší značení, které by nebylo možné přehlédnout? Jedno řešení bych měl.

16.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 3213 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 18.00 Průměrná čtenost 620

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

 

Najdete na iDNES.cz