Co nám prozradí vektory horizontálních pohybů na zemském tělesu?

6. 02. 2018 19:21:25
Díky zařízením jako je GPS dnes můžeme precizně na centimetry zaznamenávat vlastní pohyby Země. Bylo zjištěno, že generováním nové kůry na hřbetech dochází k tomu, že měřící stanice v okolí těchto hřbetů rozmístěné konají pohyb.

Uveďme si to ještě jednou: '...že měřící stanice v okolí těchto hřbetů rozmístěné konají pohyb'. Skutečně v okolí hřbetů dochází k nějakému pohybu? Abychom pohyb měřící stanice, který se děje v řádech jednotek centimetrů či milimetrů za rok, dokázali správně interpretovat, bude se třeba na celou situaci podívat z planetárního nadhledu.

Kolem Země tedy obíhá soustava družic, které jsou schopny lokalizovat měřící stanici. Pakliže například stanici umístíme na severní pól, lokalizace bude indikovat 90° severní šířky. Pokud bychom stanici vzali a přemístili ji o 1000 metrů jinam, lokalizace udá polohu o 1000 metrů vzdálenější, nežli byla původní poloha na pólu. Je tedy evidentní, že násilné přemisťování stanice z místa A do místa B bude indikovat změnu její polohy. Není problém provést výpočet vzdálenosti mezi body A a B nebo třeba, pokud budeme stanici násilně přemisťovat postupně týden, i rychlost jejího posunu. Co se ovšem stane, když stanici pouze zasadíme do tvrdého žulového masivu a necháme ji napospas zemskému tělesu? Stanice se velmi pravděpodobně opět pohne. Nyní máme dvě možnosti, jak pohyb zdůvodnit.

Pohyb stanice na Zemi s konstantním poloměrem

První variantou, která nás napadne, bude, že se stanice pohne z příčin podobných onomu modelovému násilnému posunu. Tzn. určitá partie zemské kůry se reálně pohnula - nějakým způsobem klouzala po Zemi z místa A do místa B. Podobně jako se třeba vlak pohybuje z jedné stanice do druhé nebo podobně jako chodíme do práce a z práce. Tento výklad je jedním ze základním kamenů deskové tektoniky a měřený pohyb stanice je tak považován za doklad kontinentálního driftu.

Pohyb stanice na Zemi se zvětšujícím se poloměrem

Někteří z vás se teď možná podiví, jak je možné, že vlastně ještě pokračuji s výčtem nějakých možností. Odstavec si následně ještě dokonce rozdělíme na dva.

Jen odbočkou - když se nám zvětšuje těleso o konstantní hmotnosti, platí, že jej lze aproximovat hmotným bodem. Tudíž vliv objemových změn na trajektorii GPS družic nebudeme z fyzikální podstaty uvažovat. Jinými slovy, ať už se nám Země zvětšuje či nikoliv, družice svůj oběh kolem Země vykoná po své dráze za stejný čas. Tam, kde je z pohledu souřadnic referenční sítě pól, tj. již zmíněných 90°, bude stále pól.

Celopovrchová expanze

Příkladem celopovrchové expanze je pouťový balonek. Když jej nafukujeme, vzdalují se všechny body jeho povrchu od středu zhruba stejně rychle a stejným směrem. Protože si drží jednotný směr, nemění se jejich souřadnice. Stanice na pólu by při takové celopovrchové expanzi byla stále na pólu. Tedy by se nám nedařilo žádný horizontální pohyb stanic naměřit. Jediný pohyb by byl vertikální.

Expanze přes expanzivní ruptury

Druhou možností je slupku balonku roztrhat a zvětšovat jej přes vzniklé trhliny tak, že přes trhliny dodáváme materiál balonku, který se po dodání již nerozpíná. Nyní platí, že se nám rozpíná jen oblast ruptur - okolní části jsou pevné a neexpandují.

Tento typ expanze, který je vlastní Zemi, už povede ke změnám poloh měřících stanic. Při takové expanzi už stanice nebude zůstávat na pólu, ale bude se pohybovat od něj ve smyslu rozpínání nejbližších expanzivních ruptur, tedy tzv. hřbetů. Pohyb se bude dít kolmo ke hřbetům.

Jak to tedy vlastně je?

Vezměme si třeba příklad Indie. Když se podíváme na šipky měřených pohybů na Indii (viz. obrázek na začátku textu), budou vést kamsi k SV. Podobně jako šipky v jiných částech Eurasie. Nyní se nabízí otázka, zdali Indii tlačíme pouze a jen myslí kupředu a představujeme si, jak směle drtí eurasijskou horninovou masu před sebou jako těžkotonážní ledoborec, a nebo si uvědomíme, že na jih od Indie je masivní expanzivní ruptura, co se táhne až od Aljašky přes úžinu Rudého moře do Evropy. A právě rozšiřování této ruptury pak způsobí ony roční centimetrové posuny, které v Eurasii a rovněž Indii naměříme.

Pokud jsme u představy těžkotonážního ledoborce, pak tato deskově-tektonická představa sice nedává moc smysl, ale budiž, předpokládali bychom, že zemský poloměr je stálý. Pakliže jsme u představy rozšiřující se ruptury, zemský poloměr se nám bude v reakci na měřené horizontální posuny nepatrně zvětšovat.

Již na základní škole jsme se naučili vzoreček pro výpočet obvodu kružnice, obvod odpovídá asi 6.28 krát poloměru. Jinými slovy, změna poloměru z 1 na 2 bude rezultovat ve změnu obvodu z 6.28 na 12.56. Vidíme, že povrchový projev je v absolutních číslech výraznější. Tím se naše šance na pořádné postihnutí přírůstků poloměru snižují.

K měření vertikálních posunů rovněž doporučuji starší článek na blogu vč. diskuse.

Autor: Jan Mestan | úterý 6.2.2018 19:21 | karma článku: 16.93 | přečteno: 619x

Další články blogera

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 233 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 220 | Diskuse

Jan Mestan

Jak složit kontinentální slupku Země zpět dohromady jejím zmenšením?

Poslední dobou se zkouším potýkat s obecným problémem, jak co nejlépe vyřešit složení kontinentální slupky v EE theory při zmenšení Země. Zkusím vstupně popsat dílčí kroky problému.

5.2.2019 v 22:18 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Mestan

Elizabeth Tasker: Autorka termínu 'chthonian theory'

Ačkoliv termín 'chtonijská planeta' spatřil světlo světa již v roce 2003, termín 'chtonijská teorie', který směřuje k robustnějšímu zpracování pojmu či jeho zobecnění, použila v jedné kapitole své knihy vědkyně Elizabeth Tasker.

3.2.2019 v 22:08 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 427 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 220 | Diskuse

Julius Maksa

Jak nejlépe zabránit na dálnici jízdě v protisměru?

V pátek se staly dvě dopravní nehody na českých dálnicích, způsobené řidiči jedoucími v protisměru. Pomůže umístění nové dopravní značky? Neexistuje lepší značení, které by nebylo možné přehlédnout? Jedno řešení bych měl.

16.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 3216 | Diskuse

Dana Tenzler

Planckova hvězda - teoretický pohled do černé díry

Co se stane s hmotou, která spadla do tzv. černé díry? Od určitého bodu její dráhy její osud už nemůžeme pozorovat. Věda má naštěstí ještě jiné možnosti, jak vysvětlit procesy, které nejsou vidět. (délka blogu 15 min.)

14.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 1044 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 17.34 Průměrná čtenost 623

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

 

Najdete na iDNES.cz