Proč nekráčíme po deskách, ale ve skutečnosti po kontinentálních krách?

20. 10. 2018 5:23:07
Pojem zemská kůra může být dosti zavádějící. Když se řekne kůra, představíme si třeba kůru pomeranče. Ve skutečnosti se oné kůře podobá jen ta oceánská, ta kontinentální jako kůra nevypadá. Jde o poměrně hlouběji uložené kořeny.

Podobně jako u ledovcových ker, i u ker kontinentálních je značný nepoměr mezi tou částí, která vyčuhuje nad určitou hladinu fluida a tou částí, která pod onou hladinou spočívá. Všichni známe onen pojem špička ledovce. Jen si zkuste sami sobě položit otázku, jak vlastně vypadá taková Afrika - africká kra - ve třech rozměrech? Kam až sahá, jak je v Zemi ukotvena? No, předně musíme říci, že určitě nevypadá jako deska. Jako deska se nám může jevit ze shora. Jak ale víme, že kontinenty jsou krami? Díky seismické tomografii, která je jediným nástrojem schopným zobrazit, jaký mají v hloubce průběh:

Dobré termíny k popisu onoho objektu budou tedy blok, kra či termín užívaný geologem Petrem Rajlichem kořen. Petr Rajlich již několikrát upozornil na skutečnost, že kontinenty jsou rigidními objekty, které sahají až do hloubek několika set km - až 700 (oblast nejhlubších zemětřesení). Petr Rajlich pak ještě užívá spojení studený kořen. Když bychom si udělali řez Zemí, viděli bychom, že tyto kořeny či bloky jsou zaklesnuty do utuhnuté slupky oceánské kůry, která se vysrážela z roztavené bazaltické lázně na vlastním kontaktu zemského tělesa s atmosférou (podobně jako se Vám vysráží led na povrchu řeky). Materiál z bazaltické lázně se vysrážel různě, kde mu to zrovna PT podmínky dovolily - třeba na povrchu dnes již časem trochu opotřebených kontinentálních bloků. Toto opotřebení je čas od času více či méně šikmé. Vědci se dnes často pletou, když se domnívají, že ony vysrážené šikmé bazaltické kůrky představují jakési desky sunoucí se z neznámé silové příčiny do hustších hmot pláště.

Petr Rajlich o kontinentálních kořenech hovoří ve své přednášce v čase 23:25:

Jednou věcí je interní strukturování oněch ker, druhou pak jejich vymezení a uchycení v bazaltické lázni. Ony kontinentální kry - například Afrika, Ameriky či Austrálie - vznikaly v dávných dobách akrece zemského tělesa. Dodnes jsou interně určitým způsobem strukturovány, hodně výraznou diskontinuitou je tzv. Moho plocha, kterou lze definovat seismicky. Ony kry byly před 180 miliony lety u sebe a tvořily tvrdý plášť superhusté chtonijské Země. Kontinentální kry pokrývaly celý zemský povrch. Následně se rozpadly podle systému ruptur - dnešních hřbetů - a Země se počala rapidněji rozpínat. Proces je v běhu stále a vede k neustálému (expanznímu) oddalování ker. Kry se vlivem tepla z nitra Země postupně v hloubkách opotřebovávají. Jsou vcelku dobře zaklesnuty do oceánské krusty, což limituje možnost jejich vlastního pohybu.

Autor: Jan Mestan | sobota 20.10.2018 5:23 | karma článku: 18.17 | přečteno: 310x

Další články blogera

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jan Mestan

Jak složit kontinentální slupku Země zpět dohromady jejím zmenšením?

Poslední dobou se zkouším potýkat s obecným problémem, jak co nejlépe vyřešit složení kontinentální slupky v EE theory při zmenšení Země. Zkusím vstupně popsat dílčí kroky problému.

5.2.2019 v 22:18 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Mestan

Elizabeth Tasker: Autorka termínu 'chthonian theory'

Ačkoliv termín 'chtonijská planeta' spatřil světlo světa již v roce 2003, termín 'chtonijská teorie', který směřuje k robustnějšímu zpracování pojmu či jeho zobecnění, použila v jedné kapitole své knihy vědkyně Elizabeth Tasker.

3.2.2019 v 22:08 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 426 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 218 | Diskuse

Julius Maksa

Jak nejlépe zabránit na dálnici jízdě v protisměru?

V pátek se staly dvě dopravní nehody na českých dálnicích, způsobené řidiči jedoucími v protisměru. Pomůže umístění nové dopravní značky? Neexistuje lepší značení, které by nebylo možné přehlédnout? Jedno řešení bych měl.

16.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 3214 | Diskuse

Dana Tenzler

Planckova hvězda - teoretický pohled do černé díry

Co se stane s hmotou, která spadla do tzv. černé díry? Od určitého bodu její dráhy její osud už nemůžeme pozorovat. Věda má naštěstí ještě jiné možnosti, jak vysvětlit procesy, které nejsou vidět. (délka blogu 15 min.)

14.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 1044 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 17.34 Průměrná čtenost 621

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

 

Najdete na iDNES.cz