Proč je pás horstev od Pyrenejí po Himálaj strukturovaný jako turbulentní proud?

21. 10. 2018 21:54:05
Pyreneje, Alpy, Šumava, Karpaty, Himálaj. A další. To je výčet jen několika celků z dlouhého pásma horstev, které vykazuje recentní aktivitu - kupříkladu růst - a rovněž se jeví býti spojitým celkem s totožnou dynamickou příčinou.

Zeměpis nás učí nahlížet na geomorfologické útvary často odděleně. Mnohdy nás vůbec nenapadne, že taková Šumava může nějak souviset s pohořím Himálaj. Vždyť je to tak daleko. Třeba takový Plechý toho má však s Mount Everestem více společného, než by se mohlo na první pohled zdát.

Nedávno jsem psal o čerstvých výsledcích měření vlastních pohybů masy Alp. Ukázalo se, že ona masa je v neustálém pohybu - hlavně vertikálním. Alpy rostou a proměňují se doslova před našimi zraky. Jak Alpy, tak i třeba Karpaty jsou součástí dlouhého pásma horstev, které je strukturováno jako turbulentní proud. Proč? Proč spolu souvisejí? A co je to vlastně turbulentní proud a kde se s ním lze setkat? Je takové strukturování spatřitelné na nějakém aktivním tělesu Sluneční soustavy?

Předně musím říci, že i když ono pásmo horstev vykazuje jasný charakter turbulentního proudu, přímo jsem se s daným popisem kupodivu nikdy nesetkal. Možná je to problém mezioborového přístupu - zatímco pojem turbulentní proud je vlastní hlavně fyzikům zkoumajícím chování kapalin a plynů - pojem Himálaj je zase vlastní zeměpiscům, geologům či horolezcům. Taková fyzička-horolezkyně s dobrou fyzičkou by možná byla tou pravou entitou pro studium oněch útvarů. Kdoví.

Turbulentní proud

Turbulentní proud je druhem toku fluida (plynu či kapaliny), který vykazuje nerovnoměrné fluktuace či mísení. Proud, který takové fluktuace nevykazuje, se nazývá laminární. Při turbulentním proudění rychlost fluida velmi často prodělává změny své velikosti i směru. Proud větru či řek je obecně turbulentní. Lze říci, že většina proudění fluid je turbulentní - výjimku tvoří hlavně proudění fluid v těsné blízkosti pevných povrchů. Fluida o vysoké viskozitě tekoucí skrze kanály menších rozměrů rovněž budou strukturovány spíše laminárně. Běžnými příklady turbulentních proudů jsou proudy červených krvinek v tepnách, proudění ropy v potrubí, tok lávy, oceánské a atmosférické proudy, tok skrz turbíny nebo proudění v okolí křídel letadel.

Příklad animace turbulentního proudu:

http://abyss.uoregon.edu/~js/glossary/turbulent_flow.html​

Jak tedy vypadá náš pás pohoří?

Uchopil jsem VGG snímky naší planety a zkusil obtáhnout útvary pohoří od Pyrenejí až po Himálaj. Struktura turbulentního proudu dobře vyniká:

Zdá se, že tedy onen dlouhý pás pohoří podléhá v celé své délce obdobné recentní dynamické příčině, která jej formuje do podoby turbulentního proudu. Primárně musí být zajištěno, že bude daná struktura tvrdých hornin prohřátá a tím tedy v čase dobře tvárná - fluidní. Jak víme, teplota roste s hloubkou. Nejlepší prvotní zdůvodnění pro vznik daného pásma tedy bude vznik ruptury, která umožnila vznos tepla ze zemského pláště a jádra až k zemské kůře. Onen pás tedy primárně ukazuje, že se začíná celá Eurasie pomalu trhat - podobně jako se trhá Afrika nebo se vlastně celá Afrika odlomila od Amerik. To mimochodem dokonce ve stejném čase v minulosti, jako se odlomila Zélandie od Jižní Ameriky:

https://mestan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=646750

Našli jsme tedy prvotní příčinu pro vznik fluidního pásma hornin - hluboce uloženou rupturu. Změny v rychlosti zemské rotace a nerovnoměrné rozložení teplotních gradientů v daném pásmu potom vykonaly své. Náš proud se vyvíjí určitě několik tisíc či spíše stovek tisíc, možná desítek tisíc let. Himálaj je útvar velmi mladý a vydral se do své výšky poměrně rychle. Je to útvar mnohem mladší než magmatické horniny, které jej budují - ty jsou staré až několik desítek milionů let.

Mnohem rychleji probíhá turbulentní vývoj kupříkladu v atmosféře. Velmi pěkný vývoj je vidět v mračnech planety Jupiter. Je to dosti podobné tomu, co lze vidět od Pyrenejí přes Šumavu až po Himálaj. Zatímco Šumava vzniká vyšší tisíce let, proudy na Jupiteru vznikají a zanikají v řádu let či měsíců. Ale oba celky stále pracují. Přímo před našimi zraky.

Autor: Jan Mestan | neděle 21.10.2018 21:54 | karma článku: 19.42 | přečteno: 541x

Další články blogera

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 5.29 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jan Mestan

Jak složit kontinentální slupku Země zpět dohromady jejím zmenšením?

Poslední dobou se zkouším potýkat s obecným problémem, jak co nejlépe vyřešit složení kontinentální slupky v EE theory při zmenšení Země. Zkusím vstupně popsat dílčí kroky problému.

5.2.2019 v 22:18 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jan Mestan

Elizabeth Tasker: Autorka termínu 'chthonian theory'

Ačkoliv termín 'chtonijská planeta' spatřil světlo světa již v roce 2003, termín 'chtonijská teorie', který směřuje k robustnějšímu zpracování pojmu či jeho zobecnění, použila v jedné kapitole své knihy vědkyně Elizabeth Tasker.

3.2.2019 v 22:08 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 426 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 218 | Diskuse

Julius Maksa

Jak nejlépe zabránit na dálnici jízdě v protisměru?

V pátek se staly dvě dopravní nehody na českých dálnicích, způsobené řidiči jedoucími v protisměru. Pomůže umístění nové dopravní značky? Neexistuje lepší značení, které by nebylo možné přehlédnout? Jedno řešení bych měl.

16.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 3214 | Diskuse

Dana Tenzler

Planckova hvězda - teoretický pohled do černé díry

Co se stane s hmotou, která spadla do tzv. černé díry? Od určitého bodu její dráhy její osud už nemůžeme pozorovat. Věda má naštěstí ještě jiné možnosti, jak vysvětlit procesy, které nejsou vidět. (délka blogu 15 min.)

14.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 1044 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 17.34 Průměrná čtenost 621

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

 

Najdete na iDNES.cz