Malá sonda do vývoje klimatu - část 2.

26. 12. 2018 17:22:33
Napadlo mě svůj předchozí příspěvek doplnit o sérii snímků, takovou skoro animaci toho, jak se Země mohla posledních 180 milionů let vyvíjet. A v co by se mohla postupně vyvinout.

V předchozím textu jsem psal o tvorbě pouští či ústupu ledovců. A ptal jsem se, zdali jde o jednosměrný proces. Země ještě před asi 180 miliony lety měla být na základě chtonijské teorie zabalena do 'ledového sarkofágu' obdoby krust, které známe třeba u měsíců Europa či Enceladus. Úplně na začátku, před asi 4.5 miliardami lety, měla Země podobu spíše Uranu či Neptunu. Gravitační kompakce jí dodala dost vnitřního tepla a zároveň se v jejím nitru utvořil tzv. ultrakondenzovaný stav hmoty. Látky byly stlačeny na poměrně vysoké hustoty. Někdy v té době, když se v nitru Slunce iniciovaly termojaderné nukleární reakce, došlo k obnažení podstatné části plynných obálek Země - hlavně vodíkového a heliového pláště. Zbylo superstlačené jádro - tzv. chtonijská planeta, která díky souhře náhod mohla zůstat v superstlačeném stavu po dobu několika miliard let. K udržení tohoto stavu přispíval zejména ledový sarkofág Země (dnešní voda) a samozřejmě i horninový plášť Pangey, vysoce viskózní materiály v nitru či parciální tlak atmosféry, která zde ještě mohla existovat, byť její podstatná část byla odbourána zcela na počátku.

Luminozita od Slunce logicky narůstala a sarkofág čas od času 'pracoval'. Ještě v tehdejší době třeba vznikají hydrotermální fáze píseckých pegmatitů. Země se příliš výrazně nerozpínala - vše začalo před asi 180 miliony lety (první obrázek výše), kdy sarkofág povolil natolik, že mohlo být iniciováno rozepnutí řízené hlavně viskozitou materiálů nitra. Ještě nějakou dobu trvalo, než se vůbec začala objevovat první souš. Někdy v té době se začal objevovat první život. Oceán byl globální (zhruba třetí až čtvrtý obrázek výše) - pokrýval všechny kontinenty, souš neexistovala. Vzhledem k tomu, že je voda účinný skleníkový plyn, mohlo zde být relativně teplo. Ještě než vznikla souš, obývali tehdejší vody například trilobiti či graptoliti, které lze nacházet všude možně po světě fosilní - v Čechách, Německu, Turecku, Kanadě, Maroku a na spoustě dalších míst. Mnoho nalezišť jistě ještě čeká na své objevení. Jejich trvání však nebylo moc dlouhé. Rozpínání pokračovalo.

První souše (zhruba mezi čtvrtým a pátým obrázkem) mohly připomínat rašeliniště. Souše byly neustále v těsném styku s vodou. Tehdy začínají vznikat velké uhelné pánve. Jak rozpínání a zároveň úbytek vody jako takové pokračoval (voda je stále odbourávána do volného kosmického prostoru), začala souš postupně dominovat. To už byl samozřejmě konec pro trilobitovou či graptolitovou faunu. Tehdejší vysušování povrchu pamatují mocné sledy vápenců či právě graptolitových břidlic. Toto období je významné tím, že nám začínají vznikat řeky - srážky nad vzniklou souší znamenají vodní masu, kterou je potřeba odvést z pevniny do oceánu. Řeky (například Nil či Otava) si razí cestu kudy mohou - skrze žuly, které pamatují Zemi před expanzí i skrze sledy fosilních trilobitů, kteří ještě nedávno obývali globální oceány. Také vznikají první jezera. A v neposlední řadě precipitace v kombinaci se souší způsobí, že se na pevninu vrátí led - ledovce začnou dominovat severu i jihu při polárních oblastech. Rozpínání pokračuje a voda ze Země stále mizí do volného prostoru. Souše je více a více. Vzniklé ledovce postupně ustupují. Jezera se vypařují a začne vznikat nový útvar - poušť. Velká poušť vznikne například na Sahaře, tamní jezera se úplně vypaří. To jsme zhruba v současnosti (obrázek pátý). Trend tvorby pouští přirozeně pokračuje - pouští přibývá a přibývá. Španělsko či Itálie brzy poznají osud zemí Úrodného půlměsíce. Ledovce již neexistují. V Čechách se klima zvrátí nejprve v subtropy a nakonec v tropy. I zde vznikne poušť. Hladina oxidu uhličitého v atmosféře bude narůstat bez ohledu na činnost člověka a Země se postupně začne měnit v planetu podoby Venuše (obrázek šestý). Tedy planetu se zcela nedýchatelnou atmosférou a vysokými teplotami na povrchu.

A člověk? Ten snad najde cloudové útočiště na Měsíci, na Marsu a třeba i dále ve Sluneční soustavě.

Autor: Jan Mestan | středa 26.12.2018 17:22 | karma článku: 21.22 | přečteno: 500x

Další články blogera

Jan Mestan

Paní Nováková to nemyslela špatně, opravdu to chce hodně internetu zdarma

Lidé se momentálně posmívají ministryni Novákové za její výroky ohledně wifi. Bez ohledu na jakoukoliv politiku se jí zkusím zastat coby člověka, ne coby reprezentantky jakéhokoliv politického směru či struktury.

19.2.2019 v 17:25 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 310 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 220 | Diskuse

Jan Mestan

Jak složit kontinentální slupku Země zpět dohromady jejím zmenšením?

Poslední dobou se zkouším potýkat s obecným problémem, jak co nejlépe vyřešit složení kontinentální slupky v EE theory při zmenšení Země. Zkusím vstupně popsat dílčí kroky problému.

5.2.2019 v 22:18 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Mestan

Elizabeth Tasker: Autorka termínu 'chthonian theory'

Ačkoliv termín 'chtonijská planeta' spatřil světlo světa již v roce 2003, termín 'chtonijská teorie', který směřuje k robustnějšímu zpracování pojmu či jeho zobecnění, použila v jedné kapitole své knihy vědkyně Elizabeth Tasker.

3.2.2019 v 22:08 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 288 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 428 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 220 | Diskuse

Julius Maksa

Jak nejlépe zabránit na dálnici jízdě v protisměru?

V pátek se staly dvě dopravní nehody na českých dálnicích, způsobené řidiči jedoucími v protisměru. Pomůže umístění nové dopravní značky? Neexistuje lepší značení, které by nebylo možné přehlédnout? Jedno řešení bych měl.

16.2.2019 v 14:15 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 3216 | Diskuse

Dana Tenzler

Planckova hvězda - teoretický pohled do černé díry

Co se stane s hmotou, která spadla do tzv. černé díry? Od určitého bodu její dráhy její osud už nemůžeme pozorovat. Věda má naštěstí ještě jiné možnosti, jak vysvětlit procesy, které nejsou vidět. (délka blogu 15 min.)

14.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 1044 | Diskuse
Počet článků 92 Celková karma 17.34 Průměrná čtenost 623

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

 

Najdete na iDNES.cz