Proč vzniká sucho?

1. 01. 2019 17:53:11
V následujícím textu zkusím krátce popsat osobní zkušenost se způsobem generace srážek a nastínit způsob, jak provést jednoduchý experiment osvětlující generaci sucha.

Můj krátký příběh se vztahuje ke geologickému výstupu Vesuvu u italské Neapole. Před počátkem výšlapu bylo v nížinné Neapoli vcelku sucho - no, podmínky byly vlastně vlhké, ale nepršelo. Výšlap tedy započal v nížině. Velmi brzy, již při okrajích města, začaly být ulice hodně strmé. Opravdu hodně strmé, mnohem strmější, než například v Praze. Brzy se člověk ocitl ve volnější přírodě za okrajem urbanizace a co je podstatné, stále stoupal. Vesuv byl ještě relativně daleko - nebyl prakticky vidět. Když člověk míjel místní seismickou observatoř a poslední hotely, začal být vzduch mokřejší. Stále se stoupalo. Vesuv občas vykoukl - jeho vrcholek byl patrný jen chvílemi. A byl celý zasněžený. To už začal déšť. A déšť trval až k úpatí Vesuvu. Když výstup začal atakovat jeho vrchol a pokračoval k samotnému kráteru, přešel déšť ve sněžení. Při kráteru již pouze sněžilo. Viditelnost byla horší, sněhu přibývalo. Výška sněhu byla brzy několik desítek centimetrů. Při sestupu se celý příběh opakoval, jen v opačném sledu.

Z příběhu si lze vzít velmi zajímavé poučení - ve vyšších nadmořských výškách byla nižší teplota, čímž došlo ke vzniku krystalických ledových struktur - sněhových vloček. Kdybychom mohli pokračovat až nad kráter Vesuvu do vyšších nadmořských výšek, možná by nás zastihly kroupy. V nižších nadmořských výškách byla teplota vyšší - sněhové vločky při svém pádu atmosférou začaly tát. Tání nejprve přešlo v dešťové kapky a nakonec v páru - fragmentaci dešťových kapek na menší a menší částice, jejichž velikost byla nakonec tak malá, že začaly splývat s částicemi vzduchu. Je jasné, že aby vám v řekách tekla voda, musí zapršet - na pevný povrch musí dorazit větší vodní klastry - vodní kapky. Vodní kapka má tu výhodu, že se hned nevypaří, protože vypařování probíhá od jejího povrchu. Navíc déšť generuje kapek mnoho a ty se slévají v klastry mnohem větší, u nichž je doba výparu ještě delší. Megaklastrem je potom řeka ústící do moře či jiné řeky nebo jezero.

Zdá se, že za vznikem sucha je neschopnost oblasti 'přivát' do ní větší počet vodních klastrů. Řeknu vám jedno tajemství - myslíte si, že nad Saharou neprší? Ale jistě, prší. Déšť se ale děje v nadmořských výškách vyšších, než je výška tamních vrchů. Oblast tedy nesplňuje jednu značně významnou rovnici (kterou jsem teď vymyslel, tak se nezlobte, že ji třeba v učebnicích nenajdete):

nadmořská výška vrchů > oblast pršení v atmosféře = produkce vody pro řeky

Pro Saharu tedy většinu roku platí:

nadmořská výška vrchů < oblast pršení v atmosféře = neprodukce vody pro řeky

V jednoduché rovnici jsem stručně popsal to, co jsem zažil během výstupu na vrchol Vesuvu. Čím to, že tedy sucho je? Zkusím zde předložit stručnou hypotézu, proč se domnívám, že sucho vzniká. Hypotéza nechť tedy poslouží pro vznik přímých praktických experimentů. Protože nad Saharou zkrátka prší, nebudu zde zabíhat do všech možných meteorologických termínů typu výší, níží, proudů apod. Problém je, že nad Saharou 'prší příliš vysoko' (jistě, oblačnosti je obecně i o něco méně, než jinde) a kapky přechází příliš brzy v tak malé částice, že se stanou součástí vzdušné masy a tedy zcela nepodstatné pro generaci vod na zemském povrchu, kde jsou potřeba. Saharu lze tedy vnímat jako 'hotspot' - Sahara funguje tak, že generuje vysoké teploty v nadmořských výškách vyšších, než je výška tamních vrchů. Ono je to i trochu vidět - právě tamní vrchy jsou často jedny z mála zelených oblastí. Když se podíváte na prameny dnes vyschlých toků, jsou vmístěny právě v těchto vrších. Tam oblast odolávala nejdéle - nejdéle byla přístupná pro generaci větších klastrů vody. Podobný jev můžeme pozorovat i na českých horách - v horách je sníh, do nížin většinou dopadají až dešťové kapky. Když jsou sucha, prší většinou jen na horách a někdy ani tam ne. Právě hory jsou zdrojem vod - odtud voda proudí do českých řek. Zdá se, že náš problém tkví v umění definovat, proč vznikají 'hotspoty' a proč se mají tendenci šířit - pouště jakoby vyžírají zemskou krajinu a stále se dlouhodobě šíří.

První zamyšlení můžeme provést nad objemem vod jako takových. Když by například bylo celkové množství vody na Zemi poloviční, určitě bude pouští ještě mnohem mnohem více. Když nebude voda žádná (jako že časem takřka nebude), bude zde výhradně poušť, tak jako na Venuši. Osobně si myslím, že vznik pouští souvisí částečně právě s úbytkem vod jako takových - jejich dlouhodobým odbouráváním do volného kosmického prostoru. Země přichází denně jak o vodík, tak o kyslík. Další zajímavostí je rozpínání Země - oceánská voda zaplňovala v průběhu času stále větší prostory podložené oceánskou kůrou. Myslím, že kombinace těchto dvou faktorů vedla ke vzniku prvních generačních pouštních center. Na počátku i velmi drobných - třeba jen pár kilometrů čtverečních. Ta začala dlouhodobě ovlivňovat klima ve svém okolí, což vedlo k jejich rozšiřování. Na začátku možná stačilo, že drobný 'hotspot' zdvihl teplotu o zlomky stupňů. Stačilo to zařídit tak, aby 'hotspot' v čase rostl - přesně tak, jako se rozrůstají soudobé pouště. Sahara je obrovskou a stále rostoucí plochou, která dlouhodobě vítězí - masa vody, která tam dříve byla, se do krajiny už nikdy nevrátí (voda se neustále bude odbourávat pryč a také se bude shromažďovat v oceánech). Sahara tudíž bude vítězit.

Ve světle toho veškerého textu mě již jen napadá, že by bylo zajímavé provést experiment s měřením teplot nad různými typy povrchů - nad vodou, pískem, hnědozemí, žulami apod. Mohlo by se zdát, že by šlo najít řešení pro Saharu - najít nějaký optimální materiál, kterým bychom ji pokryli, aby déšť začal zase přibývat v nižších nadmořských výškách. To je ale utopie, protože bychom takového materiálu potřebovali enormní množství v extrémně krátkém čase. Byl by to marný boj s přírodou, která v tomhle bude nadále vítězit. Zajímavější je se přírodě zkusit přizpůsobit a využít saharského 'hotspotu' jinak.

Autor: Jan Mestan | úterý 1.1.2019 17:53 | karma článku: 18.13 | přečteno: 705x

Další články blogera

Jan Mestan

Re: Zeptali jsme se vědců (LIDOVKY.cz)

Na webu 'Lidovek' se lze v rubrice 'Zeptali jsme se vědců' mj. dočíst o tom, jak že se má chovat Země. Odpovídali pan Trubač a Goliáš, zaměstnanci Univerzity Karlovy - Přírodovědecké fakulty. Zkusím trochu reagovat.

19.1.2019 v 19:28 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 493 | Diskuse

Jan Mestan

Proč se na terminálech letiště Václava Havla shromažďují lidé bez domova?

Když jsem včera prošel terminály letiště Václava Havla, napočítal jsem určitě 15 lidí bez domova. Čím to?

12.1.2019 v 17:59 | Karma článku: 35.93 | Přečteno: 9184 | Diskuse

Jan Mestan

Svobodná vůle není aneb nikdo z nás své bytí předem nezadefinoval

Mějme myšlenkový experiment, kterého se zúčastní jedna osoba. Experiment proběhne následujícím způsobem. Uchopíme do ruky stopky a dáme testované osobě do ruky kámen. Posadíme osobu k oknu a řekneme: Během...

3.1.2019 v 17:36 | Karma článku: 19.17 | Přečteno: 503 | Diskuse

Jan Mestan

Kolik litrů desalinované vody byste museli vyrobit, abyste jednou nahradili vyschlý Nil?

Mějme hypotetickou situaci brzké budoucnosti - dojde k vyschnutí stále se tenčícího Nilu, což bezprostředně ohrozí život 100 milionů lidí. Kolik vody bychom museli vyrobit, abychom Nil uměle navodili?

3.1.2019 v 15:25 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 1011 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Daniel Schubert

Překroucené pozitivní myšlení - jed duchovních učení: Příklady z praxe a Toltéckého umění

Před cca 200 lety byla zahájena v Evropě duchovní revoluce, která trvá dodnes. Obchody zaplavila vlna motivačních a seberozvojových knih.

22.1.2019 v 19:38 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 380 | Diskuse

Jaroslav Chudáček

Zatmění Měsíce, rudý Měsíc a brexit

Dnes (21. ledna 2019) proběhlo úplné zatmění Měsíce. Zmíníme i souvislosti tohoto jevu s dnes projednávaným brexitem v britském parlamentu.

21.1.2019 v 21:33 | Karma článku: 10.95 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jan Fikáček

Nejsou barvy a zvuky pouhá iluze? Něco, co v realitě vůbec neexistuje?

Snad žádný člověk nepochybuje o tom, že existují barvy. Třeba že jablko, na které koukáme, je skutečně červené. Který blázen by si dovolil tvrdit, že červená barva neexistuje. S její existencí to však není až tak jednoduché.

21.1.2019 v 9:11 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 1247 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč nám vítr obrací deštník naruby?

Co má společného polámaný deštník a přibouchnuté dveře? Za to, že vám vítr obrátil deštník naruby, nemůže zákon schválnosti - ale zákony fyziky. (délka blogu 8 min.)

21.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 22.51 | Přečteno: 392 | Diskuse

Alexandra Bolková

Zastoupení leváků v populaci

Celosvětově je více než 90 % lidí praváků. Dominance jedné „výhodnější“ strany je nejsilnější populační předpojatostí pro všechny primáty. Větší procento leváků je zastoupeno běžněji v bělošské, asijské a hispánské populaci.

20.1.2019 v 12:31 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 328 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 19.43 Průměrná čtenost 642

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou. Autorem webu: http://expandingearthresearch.org/ & Twitter

 

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

 

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

Najdete na iDNES.cz