Proč chytrý student geologie musí trpět a podprůměrný nachází obor snů? O 'Liduově Slunci'

25. 02. 2019 17:29:37
Nejprve vám povím příběh fiktivního astronoma, který tvrdil, že Slunce má stejné oči jako člověk a pozoruje nás. Astronom se pyšnil profesorským titulem a když došlo k objevu slunečních skvrn, zajásal – 'Vidíte, oči se našly!'.

Píše se rok 1594 a astronom Liduo rozhlašuje, že Slunce je vlastně obličejem bytosti, která nám dává teplo a neustále nás hlídá. Má dokonce oči a těma nás pozoruje. Tuto představu přijala jeho alma mater za svou. Běda tomu, kdo bude tvrdit něco jiného. I našel se občas takový, který povídal, že pro svá tvrzení Liduo nemá žádné důkazy. Co když je Slunce spíše tělesem? Podobným těm tělesům, která vídáme na noční obloze? Co když je spíše podobné Měsíci, než bytosti? Liduo si stál za svým a o svém přesvědčení také sepsal oficiální a 'navždy platný' text. Král Lidua štědře platil, Liduo se těšil velké finanční podpoře. Liduo si také vybíral své společníky – optimálně ty, kteří jeho názoru přisluhovali. Byla spousta chytrých učenců z celého kraje, kteří zkoušeli Liduovi oponovat, ti byli od podpory odstřiženi a Liduo se svými druhy podpořil jen ty, kteří se rozhodli následovat jeho myšlenku Slunce coby božské bytosti. Jak čas běžel, Liduo skrze své 'vědátorské činy' dobře rozšiřoval svůj osobní rozpočet. Sepsal také stať o tom, že i Měsíc je živou bytostí, ale když je vidět, odvrací svou pravou tvář. Na počátku 17. století jistý Ital přišel s přístrojem jménem dalekohled, že prý s ním jde vidět i Slunce. A že prý jsou na něm černé fleky. Liduo zajásal – 'Vidíte, oči se našly!'. Část jeho blízkých stoupenců radost sdílela, část ale při pohledu na stále novější a další zákresy měnících se útvarů slunečních skvrn začala mít silné pochybnosti o tom, že Slunce bude mít s lidskou bytostí cosi společného. Skvrny nejen, že měnily svou polohu a velikost, ale občas ani nebyly. Dokonce zákresy měsíčního povrchu odhalily spoustu kráterů – krajina připomínala spíše údolí s mnoha dírami. Že by tedy Měsíc a Slunce spíše byla tělesa, tak jako je Země tělesem, a ne lidské bytosti? Liduo rudl a byl rozčílený, protože i ti nejtěsnější začali pochybovat o jeho 'pravdách'. Liduo to tak nenechal, vzal do ruky tužku a papír. Nakreslil kružnici. A do ní zakreslil oči. Nos. A pusu. A hlásil, kde mohl, že 'takto to je'! 'Zvěsti o tom, že se skvrny chovají, jak chtějí, jsou nesmysl! Nevěřte nikomu nic!' Liduo, protože mu byl propůjčen profesorský titul, byl tedy ještě nějaký čas oficiálně respektován. Netrvalo však příliš dlouho a za nějaký čas se mu nastupující generace vědců, no, ne vysmála, ale dávala jej za příklad člověka, který se dopustil pavědeckého postupu jen proto, aby si udržel moc a dostatek příjmů z královské pokladny. Král totiž o Slunci věděl sám kulové a v Lidua vkládal veškeré naděje – svolil s tím, aby byl profesor. Král, aby si zachoval svou čest, nedbal okolí, které Liduovu práci kritizovalo. Nakonec král odstoupil a s ním i Liduo, historický symbol pavědeckého uvažování. Liduo tak nakonec do učebnic přece vstoupil.

Tolik krátký příběh odstrašujícího přístupu fiktivního astronoma Lidua z přelomu 16. a 17. století. Pojďme si shrnout, co ve vší obecnosti udělal Liduo špatně. A proč byl vlastně jeho přístup pavědecký. V první řadě je třeba říci, že Liduova vstupní myšlenka, že je Slunce de facto obličej lidské bytosti, klidně mohla určitý čas existovat. Liduo si za tím stál i přes řadu námitek svých oponentů. Problém nastal až v momentě, kdy Liduovu představu dohnal vědecko-technologický pokrok. Díky němu měl najednou svět možnost vidět sluneční fotosféru detailně (i povrch Měsíce). Liduo začal sám vnímat, že by se jeho pozice mohla začít třást. A když přibývalo námitek, rozhodl se pro zoufalé řešení – nakreslil obrázek Slunce s obličejem a řekl, že 'takto to je' a tečka. V ten moment se odmlčel a de facto už mohl jen počítat své dny 'na výsluní'. Vědecký pokrok ho nakonec rozebral a on zůstal úplně sám se svým obrázkem Slunce, obrázkem, který si v zoufalosti vytvořil. Který však neodrážel nic z toho, co bylo reálně na Slunci pozorováno. Tím obrázkem se mu ještě nějaký čas dařilo ty podprůměrnější studenty z kraje oblbovat za příslib 'akademické péče', ti chytřejší a průměrní si jej ale už spíše moc nevšímali. Spíše akceptovali jeho přítomnost. Dokud nevyklidil pole sám.

Vytáhnu z historky tři pilíře.

  1. Vstupní chybný, ale ne hned takto patrný, předpoklad.

  2. Dohnání chybného předpokladu vědecko-technologickým pokrokem.

  3. Zoufalý čin ve snaze udržet předpoklad z prvního kroku jako správný.

Nyní si ukážeme, jak tyto tři pilíře aplikovat na vývoj deskové tektoniky.

  1. Zemský objem je poslední 4.6 miliardy let stálý – prakontinent Pangea se utvoří 'sražením' Afriky s Amerikami dohromady. Pangeu tak před asi 200 miliony lety obklopoval obří oceán, životní podmínky na Zemi byly zhruba podobné, jako dnes.

  2. Nejen Afriku s Amerikami jde srazit dohromady za zhruba 180 milionů let do minulosti, ale také Jižní Ameriku se Zélandií na druhé straně zeměkoule a to dle identické logiky, jak ukazují nejnovější VGG data. Skutečně se změřilo, že geodetické stanice konají horizontální pohyb, ten ale vyhovuje teorii, že Země expanduje.

  3. Zoufalostí první v daném případě je, že první větu z druhého bodu ignoruji – příkladem je článek Sudira nebo viz. Pacifický problém (tj. první Liduova reakce plná rozhořčení). Zoufalostí druhou je, že nejen, že druhou větu z druhého bodu ignoruji, ale zároveň si vymyslím své vlastní horizontální pohyby desek, které naměřeny nikdy nebyly (tj. Liduovo Slunce aneb přání otcem myšlenky).

U bodu 3) bych se rád pozastavil a podtrhl, že šipky na 'deskách' kupříkladu v přednášce pana profesora Žáka (obdoby byste našli i jinde), která se uskutečnila v Českých Budějovicích, skutečně nejsou ničím jiným, než výplodem fantazie. Taková síť rovnoměrně rozmístěných stanic je nesmysl ze tří elementárních důvodů: 1) Stanice takto genericky síťovitě po zemském povrchu rozmístěny nejsou, 2) taková hustota stanic v Pacifickém oceánu je holý nesmysl a za 3) identická velikost vektorů rychlostí napříč 'deskou' je holý a nenaměřený nesmysl na druhou (viz. můj předchozí text – nejmodernější stanice ve vnitrozemí USA se klidně desetiletí, co jsou v provozu, prakticky nepohnou z místa).

Nezbývá nic jiného, než se zeptat, co vede člověka zabývajícího se planetou Zemí (vědce) k tomu, aby mátl veřejnost. Proč veřejnosti ukazuje 2D mapu světa s šipkami, které nikdo nikdy nenaměřil? S šipkami, jejichž relevantnost je rovná nule? Šipkami, které jednoduše nejsou daty, ale pouhým výplodem fantazie? Těžko soudit. Už v mém předchozím textu je vidět, že pohyby měřené pomocí GPS v rámci Severní Ameriky jsou komplikované (některé stanice se nehýbou vůbec, jiné více a jiné méně). Proč má někdo nutkání na plochu Severní Ameriky nakreslit síťovitý shluk generovaných stejnoměrných šipek (vektorů), které směřují tak, aby to vyhovovalo jeho představě o deskovité Zemi v dikci deskové tektoniky? Opakuji, že šipky v obrázku z prezentace výše nejsou daty a nemají s daty nic společného. Je to podobný přístup, jaký volil Liduo v našem krátkém příběhu raného novověku.

Autor: Jan Mestan | pondělí 25.2.2019 17:29 | karma článku: 16.41 | přečteno: 584x

Další články blogera

Jan Mestan

Barrandien: Stovky milionů let cest po ploché Zemi nebo jen bezvýznamné sedimentární...

...vrstvy na kdysi dávno zoceleném tvrdém magmatickém základu Čech? Je Barrandova skála útvarem mladým a nebo extrémně starým?

12.11.2019 v 15:29 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jan Mestan

Co je starší? České středohoří nebo útvar křídy 'kolem'?

Geologie bývá zrádná. Když například v mapě uvidíme plochu sedimentárního útvaru a v ní enklávy vulkanitů, není snadné rozhodnout, co je mladší. Buď nám nejprve vznikly vulkanity a ty byly později obklopeny sedimenty a nebo...

1.11.2019 v 23:05 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 316 | Diskuse

Jan Mestan

Pohádka o kontinentu pohřbeném pod jižní Evropou

V následujícím textu stručně shrnu, proč zpráva o kontinentu pohřbeném pod Evropou nedává smysl. Jde o zajímavou pohádku, kterou nepodporuje vůbec nic.

26.9.2019 v 15:31 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Mestan

O rostoucí Zemi aneb miliardový Big Deal pro 21. století

Pozvánka na event O rostoucí Zemi aneb miliardový Big Deal pro 21. století, IMAGE Theatre Praha, 14DEC19.

19.9.2019 v 11:49 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 220 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jan Mestan

Barrandien: Stovky milionů let cest po ploché Zemi nebo jen bezvýznamné sedimentární...

...vrstvy na kdysi dávno zoceleném tvrdém magmatickém základu Čech? Je Barrandova skála útvarem mladým a nebo extrémně starým?

12.11.2019 v 15:29 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy II - kvantové paralelní vesmíry s kopiemi nás samých

Existence jiných vesmírů je prakticky jistá, jak jsem se mohli přesvědčit v blogu Proč musí existovat život v jiných vesmírech a jaký je. Ale co proslavené vesmíry s kopiemi nás samých? Takové existují nebo je to jen pohádka?

12.11.2019 v 8:16 | Karma článku: 30.52 | Přečteno: 1116 | Diskuse

Julius Maksa

Měl Albert Einstein v něčem pravdu? Volné pokračování.

Může vesmír fungovat podle STR a OTR ? Může se pohybovat vlna v ničem? Je rozdíl mezi světelnou a "gravitační" vlnou? Je rozdíl mezi makrosvětem a mikrosvětem? Je popis mikrosvěta kvantovou teorií pravdivý? Pokusím se odpovědět.

11.11.2019 v 21:53 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jan Švadlenka

Kreacionismus jakožto alternativní vědecká teorie? Ale kdepak.

Někteří kreacionisté předstírají, že pouze hlásají atlernativní vědeckou teorii. "Evolucionisty" pak obviňují z nedemokratického chování, že prý se je snaží vytlačit z vědecké diskuze. Jenže kreacionismus alternativní teorií není.

11.11.2019 v 10:38 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 400 | Diskuse

Dana Tenzler

Co vlastně obsahuje vyhořelé jaderné palivo? (díl 1.)

Nevsadila bych se, že aktivisté (protestující proti transportům jaderného paliva) ví, co v něm vlastně je - a jak se chová. Proto také nemohou vědět, proč není odpad jen odpadem ale také cennou surovinou. (délka blogu 15-20 min.)

11.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 28.25 | Přečteno: 594 | Diskuse
Počet článků 150 Celková karma 16.44 Průměrná čtenost 564

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou.

http://expandingearthresearch.org/

Twitter

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

@jm59official

Najdete na iDNES.cz