Jak spočítat dobu přítomnosti života na Zemi v EE theory?

3. 03. 2019 21:54:29
K tématu jsem se dostal ve svých úvahách už několikrát. Osobně biosféru a její zkameněliny (fosilie) vnímám jako hodně jemný poprašek 'obrovské Země' – je to jako vztah mezi prachem, co se usadí na skříni za 2 dny, a skříní.

V EE theory funguji na bázi tzv. 'celkové primordiální vody', která ulpěla především na zemském povrchu, případně měla dosah i lehce do korových partií - tam primárně jako chemicky vázaná (například ve slídách či amfibolech). Tato voda vznikla dávno - před více než 4 miliardami lety slučováním vodíku a kyslíku. Chemické prvky v 'proto-nebule' se sdružovaly a dle hustot klesaly do akrečních jader planetesimál. Vodík se držel spíše povrchu a utvářel 'proto-Zemi' docela mocnou atmosférickou obálku, jejíž součástí bylo a je také například helium. Protože součástí atmosféry byly i další elementy, jako třeba kyslík či uhlík, přirozeně se tyto volně zapojovaly do různorodých chemických reakcí - vznikala tak voda či ve vesmíru běžný uhlovodík - methan. Kyslík se zapojil i do stavby zemské kůry - vznikl kupříkladu oxid křemičitý. Když se podíváme na odstupňování chemických prvků a hornin, vypadá to logicky - vodík s heliem či kyslík jsou součástí atmosféry - vodík sahá hodně daleko (možná až za dráhu Měsíce). Při povrchu pak najdeme právě vodu, vyvěrající methan, silikáty, hlouběji pak minerály a prvky vyšších hustot. Gravitační ucelení Země je logické.

Tedy, množství naší celkové vody v minulosti bylo buď stejné či jistojistě vyšší než dnes. Když potom Zemi zmenšíme, voda postupně začne zaplavovat a pokrývat větší a větší část souše - až souš zanikne a celá se do vody vlastně ponoří. Vznikne globální oceán. K tomu jsem už jedno schéma zkoušel kreslit - oceán měl existovat někdy v průběhu expanze a souše se měly postupně odhalit.

Také se lze dozvědět, že rozšíření trilobitů je globální - významná signatura a doklad globálního oceánu.

Začnu hned pár čísly – 'život' se skutečně dá nalézt jen velmi mělko těsně při zemském povrchu (mezi vzduchem s oceány a zemí do hloubky max. prvních jednotek km – ty nejmenší organismy jako například bakterie). Větší organismy, jako třeba člověk nebo kůň, pak žijí bezprostředně v kontaktu s povrchem souše. Poloměr Země je asi 6,378 km – kdybychom uvážili, že něco dokáže žít v hloubce 3 km pod povrchem souše, je to opravdu jen tenoučká slupka, řekli bychom skutečně jemný životadárný poprašek. Vlastní kontinent, po kterém se pohybujeme, je obří masou. Tak obří, že si to lze jen složitě představovat – dvoudenní prach a skříň je docela dobré přirovnání. Zkrátka to, jak se utváří Země jako celek a to, jak probíhá evoluce, ne, že by spolu nesouviselo (souvisí velmi úzce - možná těsněji než si dovedeme představit), ale rozměrově jde o jen těžko porovnatelné jevy. To je zásadní problém paleontologické větve deskové tektoniky, která neváhá kvůli takovým nepatrným popraškům hýbat celými obřími kontinenty, aby vysvětlila určitou drobnost – třeba chce zvýšit teplotu o pár stupňů a hne celou Afrikou apod.

Předně je třeba říci, že sedimentární sledy s fosiliemi mají s magmatickými procesy, které probíhaly před mnoha stovkami milionů let, geneticky pramálo (skoro nic) společného. Společného mají to, že na ně nasedají (co prachu zbývá jiného, že?) – tedy jsou s nimi v těsném kontaktu. V paleontologických kruzích se traduje, že například trilobit obýval Zemi až před více než 500(!) miliony lety. Ano slyšíte dobře – ty skalky u Prahy tam mají být až údajných 500 milionů let zhruba v dané podobě (resp. měly cestovat po povrchu zemském), úsměvné, nemyslíte? Kopeček litifikovaných vápenců odolává zubu času na Zemi takto úctyhodnou dobu. Eroze by si za tu dobu s tím kopečkem pohrála tak, že by z něj těžko něco zbylo. 500 milionů let to určitě nebude. Ani 400 milionů. Zkrátka nemám apriori důvod si myslet, že by něco vydrželo tak strašně dlouhou dobu.

Když pracujeme s celkovou vodou Země v EE theory, tato postupně zaplňuje vznikající oceánské prostory, jak se Země rozpíná. Když se začne odhalovat souš, voda s ní začne interagovat formou toků, což je už spíše fyzicko-geografický pojem. Někdy v té době vlastního odhalení souší vznikly základy úhlavních zemských toků – například Vltavy či Dunaje. Ty se začaly zařezávat do krajiny a utvořily tak nesmazatelné stopy - koryta. Můžeme se ptát – kolik vltavských koryt existuje? No, přece jedno. Tedy volme možnosti.

Buď je Vltava 500 milionů let stará (neexistují ekvivalenty vyschlých starých vltavských koryt v našich vrstevních sledech – proražení vrstevních sledů je tzv. unikátní či jinak řečeno jediné) nebo bylo území kupříkladu stovky milionů let bez řek.

Asi bych začal tím, že Vltava si své koryto unikátně razí nejen údajně až 500 milionů let starými sledy s trilobity, ale dokonce i magmatity, jejichž stáří je mnohem mladší – například 340 milionů let. Máme tedy polohy (údajně) 500 milionů let staré a 340 milionů let staré (změřeno) – všechny polohy protíná unikátní koryto naší Vltavy. Desková tektonika nám neříká, že by podmínky na Zemi před 500 miliony lety byly výrazně rozdílné, řeky zde normálně měly (musely) téci. Tedy naše sledy s fosiliemi by za období 500 milionů let musely být protnuty nesčetným množstvím (fosilních) (mega)řek. My však vidíme unikátní dlouhé koryto Vltavy (a žádné jiné podobné), které protkalo jak magmatity, tak sledy s fosiliemi, které jsou mimochodem od těch magmatitů 'coby kamenem dohodil'.

Abych to shrnul. Je tedy nejlogičtější se domnívat, že Vltava je řekou unikátní (a takové řeky zde předtím nebyly). Vltava spadá do podobné kategorie, jako řeky Dunaj či Nil. Vznikly při vlastním vzniku souší v průběhu rozpínání Země. Tedy jsou unikátní záležitostí, která protkala krajinu jednorázově v relativně nedávné minulosti. 340 milionů let staré magmatity (a další staré produkty) spočívaly na dně globálního oceánu, až je odhalila souš. Litifikované sledy vápenců, často sdružené s polohami fosilií, vznikaly těsně před ústupem moří a vznikem prvních souší. Tento proces šel postupně – záplavy se mohly střídat se suššími obdobími. Dnes uprostřed Evropy již moře není a převládá sucho. Stopy po této záplavě jsou po celém světě – to ukazuje například rozšíření trilobitů, které lze najít 'takřka všude' (viz. mapka výše).

Abychom zjistili, kdy začala vznikat souš, museli bychom se kupříkladu pokusit odhadnout, jak rychle se vltavské koryto zarylo do podložních hornin (to už je moment, kdy srážky začaly na souš dopadat a voda začala odtékat do oceánů). A vůbec koryta dalších velkých řek. Mohlo to být 50,000 let? 100,000 let? Kdyby voda zvládla 'umlít' 1 (nebo 10) cm za 100 let, měli bychom 10 (nebo 100) metrů za 100,000 let. Osobně bych interval mezi 50,000 a 100,000 lety zkusil považovat za relevantní. Tedy suchozemský život by se začal vyvíjet orientačně v této době – derivoval by se bezprostředně ze svých mořských předchůdců, kteří měli velmi podobné celosvětové rozšíření. Život v mořích by tedy existoval před zhruba 50,000 až 100,000 lety – kde by byl počátek života vůbec, to se dá jen složitě usuzovat. Ale patrně ne příliš hluboko v minulosti. To už se odhaduje složitě, ale ve světle zmíněného intervalu by se mohlo jednat řádově o stovky tisíc let, kdy se mohly objevit první primitivní formy - dost možná kdesi v okolí podmořských kuřáků.

Závěrem dodám, že jsem si dnes zjišťoval konvenční poznatky o rozšiřování druhu homo sapiens (tedy nás lidí). Úvaha je asi taková, že lidé 'vznikli' v izolované oblasti uvnitř Afriky a pak se najednou začali rozšiřovat do světa - do Asie, Austrálie a pak Ameriky. K tomu jsem již jeden lehce provokativní text sepsal. Byl to spíše text formy otázky, než zveřejnění vlastních zjištění (snažím se v problematice orientovat). Ve světle onoho textu mě napadlo, že buď lidé vznikli derivací od svých předchůdců z globálního oceánu 'vícekrát nezávisle' po Zemi nebo rozšíření z Afriky proběhlo až relativně nedávno (čímž by se vysvětlila genová migrace určitými směry), tj. o dost později než je 200,000 let. Nemohu zde dost dobře soudit, neboť, jak už jsem mnohokráte popisoval, je obtížné či spíše nereálné nalézt nějaká data k dané problematice.

Autor: Jan Mestan | neděle 3.3.2019 21:54 | karma článku: 12.61 | přečteno: 358x

Další články blogera

Jan Mestan

Barrandien: Stovky milionů let cest po ploché Zemi nebo jen bezvýznamné sedimentární...

...vrstvy na kdysi dávno zoceleném tvrdém magmatickém základu Čech? Je Barrandova skála útvarem mladým a nebo extrémně starým?

12.11.2019 v 15:29 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jan Mestan

Co je starší? České středohoří nebo útvar křídy 'kolem'?

Geologie bývá zrádná. Když například v mapě uvidíme plochu sedimentárního útvaru a v ní enklávy vulkanitů, není snadné rozhodnout, co je mladší. Buď nám nejprve vznikly vulkanity a ty byly později obklopeny sedimenty a nebo...

1.11.2019 v 23:05 | Karma článku: 17.98 | Přečteno: 316 | Diskuse

Jan Mestan

Pohádka o kontinentu pohřbeném pod jižní Evropou

V následujícím textu stručně shrnu, proč zpráva o kontinentu pohřbeném pod Evropou nedává smysl. Jde o zajímavou pohádku, kterou nepodporuje vůbec nic.

26.9.2019 v 15:31 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Mestan

O rostoucí Zemi aneb miliardový Big Deal pro 21. století

Pozvánka na event O rostoucí Zemi aneb miliardový Big Deal pro 21. století, IMAGE Theatre Praha, 14DEC19.

19.9.2019 v 11:49 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 220 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jan Mestan

Barrandien: Stovky milionů let cest po ploché Zemi nebo jen bezvýznamné sedimentární...

...vrstvy na kdysi dávno zoceleném tvrdém magmatickém základu Čech? Je Barrandova skála útvarem mladým a nebo extrémně starým?

12.11.2019 v 15:29 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy II - kvantové paralelní vesmíry s kopiemi nás samých

Existence jiných vesmírů je prakticky jistá, jak jsem se mohli přesvědčit v blogu Proč musí existovat život v jiných vesmírech a jaký je. Ale co proslavené vesmíry s kopiemi nás samých? Takové existují nebo je to jen pohádka?

12.11.2019 v 8:16 | Karma článku: 30.52 | Přečteno: 1127 | Diskuse

Julius Maksa

Měl Albert Einstein v něčem pravdu? Volné pokračování.

Může vesmír fungovat podle STR a OTR ? Může se pohybovat vlna v ničem? Je rozdíl mezi světelnou a "gravitační" vlnou? Je rozdíl mezi makrosvětem a mikrosvětem? Je popis mikrosvěta kvantovou teorií pravdivý? Pokusím se odpovědět.

11.11.2019 v 21:53 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jan Švadlenka

Kreacionismus jakožto alternativní vědecká teorie? Ale kdepak.

Někteří kreacionisté předstírají, že pouze hlásají atlernativní vědeckou teorii. "Evolucionisty" pak obviňují z nedemokratického chování, že prý se je snaží vytlačit z vědecké diskuze. Jenže kreacionismus alternativní teorií není.

11.11.2019 v 10:38 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 400 | Diskuse

Dana Tenzler

Co vlastně obsahuje vyhořelé jaderné palivo? (díl 1.)

Nevsadila bych se, že aktivisté (protestující proti transportům jaderného paliva) ví, co v něm vlastně je - a jak se chová. Proto také nemohou vědět, proč není odpad jen odpadem ale také cennou surovinou. (délka blogu 15-20 min.)

11.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 28.25 | Přečteno: 596 | Diskuse
Počet článků 150 Celková karma 16.44 Průměrná čtenost 564

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou.

http://expandingearthresearch.org/

Twitter

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

@jm59official

Najdete na iDNES.cz