O pulzacích Země: Proč geodetické stanice při svém pohybu prostorem kmitají?

9. 03. 2019 21:57:47
Je známo velké množství příkladů kmitání a obecně periodických jevů v přírodě kolem nás – obecně šíření vln (mechanických či elektromagnetických), sluneční cyklus, střídání ročních období a tak dále. Cyklicita je zkrátka běžná.

Když si to přiblížíme, cyklicita je pojmem, který míří ke skutečnosti, že se některé děje v čase (a prostoru) opakují. Periodicitu lze vysledovat v případě ročních období. Již naši předci si všimli, že se chvílemi mají 'hej' a chvílemi je to 'boj o holé přežití' během třeskutých zim. Po vzniku kalendáře už dobře věděli, kdy zhruba mohou očekávat nástup zimy a tedy věděli, kolik zhruba času jim zbývá na obstarání dříví – kdo tuto periodicitu podcenil, nepřežil. Asi se nedá říci, že lidé přesně věděli, proč se občas mohou koupat v řece a občas 'se třesou zimou', ale to, že 'to' věděli, jim stačilo k nutnosti plánovat. Jiný způsob plánování či v kontextu střední Evropy spíše neplánování byl asi v rovníkové Africe, kam sníh snad ani pořádně nezavítal. Pouze učenci si kladli otázky, co za střídáním ročních dob stojí – prvotní návrhy se možná pojily s 'božskými plány'. Ty lepší potom se zasazením Země v kontextu Sluneční soustavy. Právě úklon její rotační osy vůči ekliptice, tj. rovině oběhu kolem Slunce, způsobil, že byla jednou severní polokoule nakloněna ke Slunci dominantně, a jindy zase ta jižní. Mezi tím byl moment, kdy se to během roku dvakrát zhruba vyrovnalo – nastává tzv. rovnodennost. Na celé planetě je tzv. rovný neboli stejně dlouhý den. To proto, protože Slunce osvětluje přesně půlku rotující zeměkoule. Zajímavé, že? Ať už budete kousek u severního pólu nebo na rovníku, 'slunečný den' pro vás trvá stejně dlouho – tj. 12 hodin (půlku otáčky Země kolem své osy). Jak se Země vymaní z období rovnodennosti, při zemských pólech logicky začnou nastávat extrémy, kdy vám za celý den (24 hodin) ani jednou nevyjde Slunce. Být polárníkem na začátku 20. století, tak se určitě vyplatí znát popsanou problematiku hlouběji. Dnes se na zemský pól podívá oproti tamním dobyvatelům kdekdo, stejně tak na Mt. Everest. Má vůbec smysl na hory lézt a zvyšovat riziko zavalení lavinou? Nejsou vrchy a nížiny dostatečně zajímavé? Zpět ale k věci.

Při prohlížení dat prostorových pohybů geodetických stanic UNAVCO jsem zjistil, že stanice de facto pulzují. S ideou, že by se Země mohla nejen rozpínat ale i pulzovat, mě seznámil geolog Petr Rajlich. Zajímavé je, že se pulzace projeví až s přímým pohybem stanice – stanice, co jsou na místě, se pulzačně neprojevují. Tedy jejich kmitání je v přímé relaci s postihnutím jejich pohybu – ať už horizontálního či vertikálního (kmity lze registrovat u všech). Jednoduše se musí se Zemí 'něco dít' – tento 'děj' stanice postihují.

Pojďme si ukázat příklad změn výšek dvou takových stanic a ptát se, s jakou periodou kmitají. Na závěr můžeme zkusit vyslovit hypotézu, proč ke kmitům dochází.

Předběžný závěr, který bych vyslovil, by byl, že odhalené kmity mají zhruba roční periodu, tzn. že bychom mohli zkusit chtít tvrdit, že přímo souvisejí s oběhem Země kolem Slunce, který se vykoná právě za jeden rok, tj. asi 365 dní. Když se nad tím začnu zamýšlet více, buď bychom mohli uvážit, že kmity souvisejí s (1) rozličným ozařováním Země a nebo s (2) rozličným gravitačním působením mezi tělesy, protože dráha Země kolem Slunce není přesně kruhová – Země je občas ke Slunci trochu blíže a občas je od něj trochu dál.

Aby byla hypotéza (1) správná, museli bychom patrně zároveň vysledovat určitou 'polaritu' mezi severní a jižní polokoulí Země (která by byla ozařovaná různě v různou dobu roku), zároveň bychom od kmitů očekávali, že se budou nějak 'trefovat' do významných dat ročních dob. U hypotézy (2) bychom onu 'polaritu' spíše neočekávali a zároveň bychom očekávali, že se budou kmity 'trefovat' do období perigea (největší přiblížení Země) a apogea (největší oddálení Země).

Perigeum nastává asi 3. ledna, zatímco apogeum 3. července. Nezdá se, že by minima či maxima kmitání stanic nějak korelovaly s přelomem roku, naopak korelují s první čtvrtinou roku a poslední čtvrtinou roku. Význačná data z pohledu oběhu Země kolem Slunce jsou data zhruba +/- 20. březen a +/- 21. září, to jsou momenty, kdy Slunce ozařuje stejnou dávkou energie přesně půlku planety s rotační osou ležící v 'rovině terminátoru' a den s nocí jsou tak všude na Zemi stejně dlouhé – asi 12 a 12 hodin. Prvním datem je jarní rovnodennost, tím druhým je potom rovnodennost podzimní. S příchodem jarní rovnodennosti na severní polokouli začíná sluneční energie převládat, naopak na jižní slábnout. Vrcholem období mezi rovnodennostmi je tzv. slunovrat. Když přijde druhé datum, na severní polokouli začne být zase spíše zima, dny se krátí a noci prodlužují – severní polokoule přijímá méně energie. Vyvrcholí to opět slunovratem v prosinci, aby se to celé zase zopakovalo. Rok co rok.

Z fyziky materiálů víme, že jejich zteplání způsobuje dvojí efekt – stávají se tvárnější a mohou se také roztahovat (známé to je u oceli, ale platí to přirozeně i pro horniny). Aby byla hypotéza první spíše správná, čekali bychom tedy od jarní rovnodennosti spíše nárůst elevací na severní polokouli. Od té podzimní bychom čekali zase spíše pokles elevací – tj. horší tvárnost i expanznost.

K naší škodě jsem neobjevil žádné grafy chování stanic UNAVCO na jižní polokouli. Musíme se tedy odkázat jen na grafy severní polokoule výše. Kdybychom měli grafy z jižní polokoule, bylo by to snazší rozhodování, takové jsem ale zatím nenašel. Bohužel. Na jednu stranu by naše grafy napovídaly, že pes je zakopaný právě v různém osvitu planety, resp. povrchu. Otázka ale je, proč minima elevací nejsou tehdy, když je zimní slunovrat - tj. zhruba někdy v prosinci? Maxima bychom pak očekávali spíše v červnu a červenci, ne na podzim.

Poznámka na závěr - ony pulzace nesouvisí se samotnou vnitřní dynamikou Země v rámci EE theory. Pokud se ukáže správná hypotéza týkající se osvitu, jde jen o ovlivnění bezprostředně zemského povrchu.

Autor: Jan Mestan | sobota 9.3.2019 21:57 | karma článku: 14.63 | přečteno: 304x

Další články blogera

Jan Mestan

Barrandien: Stovky milionů let cest po ploché Zemi nebo jen bezvýznamné sedimentární...

...vrstvy na kdysi dávno zoceleném tvrdém magmatickém základu Čech? Je Barrandova skála útvarem mladým a nebo extrémně starým?

12.11.2019 v 15:29 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jan Mestan

Co je starší? České středohoří nebo útvar křídy 'kolem'?

Geologie bývá zrádná. Když například v mapě uvidíme plochu sedimentárního útvaru a v ní enklávy vulkanitů, není snadné rozhodnout, co je mladší. Buď nám nejprve vznikly vulkanity a ty byly později obklopeny sedimenty a nebo...

1.11.2019 v 23:05 | Karma článku: 17.98 | Přečteno: 316 | Diskuse

Jan Mestan

Pohádka o kontinentu pohřbeném pod jižní Evropou

V následujícím textu stručně shrnu, proč zpráva o kontinentu pohřbeném pod Evropou nedává smysl. Jde o zajímavou pohádku, kterou nepodporuje vůbec nic.

26.9.2019 v 15:31 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Mestan

O rostoucí Zemi aneb miliardový Big Deal pro 21. století

Pozvánka na event O rostoucí Zemi aneb miliardový Big Deal pro 21. století, IMAGE Theatre Praha, 14DEC19.

19.9.2019 v 11:49 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 220 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jan Mestan

Barrandien: Stovky milionů let cest po ploché Zemi nebo jen bezvýznamné sedimentární...

...vrstvy na kdysi dávno zoceleném tvrdém magmatickém základu Čech? Je Barrandova skála útvarem mladým a nebo extrémně starým?

12.11.2019 v 15:29 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy II - kvantové paralelní vesmíry s kopiemi nás samých

Existence jiných vesmírů je prakticky jistá, jak jsem se mohli přesvědčit v blogu Proč musí existovat život v jiných vesmírech a jaký je. Ale co proslavené vesmíry s kopiemi nás samých? Takové existují nebo je to jen pohádka?

12.11.2019 v 8:16 | Karma článku: 30.92 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Julius Maksa

Měl Albert Einstein v něčem pravdu? Volné pokračování.

Může vesmír fungovat podle STR a OTR ? Může se pohybovat vlna v ničem? Je rozdíl mezi světelnou a "gravitační" vlnou? Je rozdíl mezi makrosvětem a mikrosvětem? Je popis mikrosvěta kvantovou teorií pravdivý? Pokusím se odpovědět.

11.11.2019 v 21:53 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 212 | Diskuse

Jan Švadlenka

Kreacionismus jakožto alternativní vědecká teorie? Ale kdepak.

Někteří kreacionisté předstírají, že pouze hlásají atlernativní vědeckou teorii. "Evolucionisty" pak obviňují z nedemokratického chování, že prý se je snaží vytlačit z vědecké diskuze. Jenže kreacionismus alternativní teorií není.

11.11.2019 v 10:38 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 400 | Diskuse

Dana Tenzler

Co vlastně obsahuje vyhořelé jaderné palivo? (díl 1.)

Nevsadila bych se, že aktivisté (protestující proti transportům jaderného paliva) ví, co v něm vlastně je - a jak se chová. Proto také nemohou vědět, proč není odpad jen odpadem ale také cennou surovinou. (délka blogu 15-20 min.)

11.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 28.25 | Přečteno: 596 | Diskuse
Počet článků 150 Celková karma 16.44 Průměrná čtenost 564

Zajímám se o geofyziku, letectví a vědu jako takovou. Člověk, který spojil Zélandii s Jižní Amerikou.

http://expandingearthresearch.org/

Twitter

Nové objevy a zejména možnost charakterizace či dokonce přímého zobrazování exoplanet vedly v novém miléniu ke značnému rozšíření jejich katalogů. V roce 2003 spatřuje světlo světa pojem chtonijská planeta (https://arxiv.org/abs/astro-ph/0312384). O několik let později dochází ve vědecké komunitě k přímějšímu zkoumání tzv. ultrakondenzované hmoty a nápadu, že taková hmota může při dekompresi relaxovat. Ve 20. a 21. století se zároveň v geologické komunitě opakovaně diskutuje myšlenka, že Země expanduje. To mě přivedlo k nápadu, že by právě Země mohla být horkým kandidátem na planetu chtonijského typu a důvod její expanze spočívat v relaxaci ultrakondenzovaných hmot jejího jádra a spodního pláště. Nadějnou cestou k ještě lepšímu poznání exoplanet budou data z nově budovaného dalekohledu E-ELT v Chile. Studium okolního vesmíru, chování materiálů při vysokých tlacích a modelování separace kontinentální vs oceánské kůry společně s produkcí citlivějších družic mapujících drobné real-timové proměny zemského povrchu dle mého názoru povedou k lepšímu pochopení Země a nabídnou nejen nové odpovědi, ale jistě i mnoho nových otázek v teorii expandující Země - EE theory.

https://bit.ly/2DgalE0

https://bit.ly/2CuxK3l

 

http://expandingearthresearch.org/jan/about/

@jm59official

Najdete na iDNES.cz